Když jsem se na gymnáziu rozhodovala, kam půjdu na vysokou školu, Praha pro mě byla jasná volba :D
Samozřejmě, že v 19 letech se člověk chce osamostatnit a nebýt pořád tak závislý na rodičích, takže jsem do Prahy odcházela s nadšením a pocitem nového začátku. Jak trpké ale pak bylo zjištění, že jsem tam vlastně úplně sama, docela ztracená ve velkoměstě. Ačkoliv jsem tuhle výzvu přijala rychle a po pár týdnech jsem se zorientovala, byly pro mě ty začátky těžký (musim si trochu postěžovat :D ). Brzo jsem se ale otrkala a začla se městu přizpůsobovat. Přestala jsem pomalu používat plzeňské výrazy typu "tuto", "copa" a podobně a začala jsem mluvit jako člověk, za což mě ovšem kamarádi Plzeňáci neopomněli náležitě pokárat, když jsem se zase na víkend vrátila domů.
Začínám tady v Praze už pátý rok a to je, vzhledem k délce mého dosavadního života, pořádnej kus. Načerpala jsem už spoustu poznatků, seznámila jsem se s hodně zajímavými místy, ačkoliv musím uznat, že jich ještě hodně zbývá. Taky jsem tu poznala nové super lidi, které si troufám zařadit mezi své hodně dobré přátele.
Každopádně pobyt ve městě mě, ať už chci nebo nechci, významně ovlivňuje, takže v současné době jsem smýšlením vlastně někde mezi vesnicí a městem. V Praze mě nazývají vidlákem, doma jsem pro všechny zase odpornej Pražák. Co si vybrat, že jo? Jsem vlastně taková trochu rozdvojená osobnost.
No a protože na vesnici se moc ztratit nedá, zvlášť v té naší "prdelce" světa, kterou mnoho lidí nazývá vznešeným pojmem obydlená zatáčka, byl název blogu Ztracená ve městě na světě.
No vlastně už nejsem tak ztracená, ale pořád se najdou věci, které neznám a které jsou pro mě nové. Takže až přijdu na to, jak se tady vytváří rubriky, jedna z nich bude nést název Ztracená a najdete v ní věci, které jsou pro mě nové, nad kterými kroutím hlavou nebo kterým nerozumím. Snad to bude zajímavé ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat