Ještě tak před rokem a půl
jsem si myslela, že jsem líná jako to prase a že nejsem ambiciózní atd. Neměla
jsem chuť se učit, nechtěla jsem chodit do laboratoře a pracovat na bakalářce,
neměla jsem žádnou životní vizi...Pak jsem ale udělala něco, co mi fouklo zpátky
vítr do plachet a loď se stočila silně na pravobok (nebo levobok, to je jedno,
není to žádná politická narážka :D ). A tou věcí bylo to, že jsem se přihlásila
a následně i začala studovat VŠCHT namísto Přírodovědecké fakulty UK. Nevím
proč, ale cítím se tady víc spokojená, to studium mě ohromně baví, potkala jsem
tu zatím spoustu super lidí, práce v laboratoři mě taky baví a naplňuje, a co
je nejlepší: dokonce mi to i jde a mám dobrý známky! Což se o bakaláři říct
nedalo, tam jsem to tak nějak protrpěla a doklepala ke státnicím, ale skutek
utek. Nechci tím nijak hanit Přírodovědeckou fakultu, určitě se tam najdou
lepší obory než je Biochemie (zdravím holky z Viničný :D ), skvělí lidé a
určitě s tou školou mají lepší zkušenosti než s VŠCHT, ale já tam spokojená
nebyla a z čistě subjektivních důvodů jsem ráda, že jsem odešla... zasvěcení ví
;)
Abych se vrátila k
tomu, že jsem si myslela, že jsem líná - Koupila jsem si loni knížku Konec prokrastinace od Petra Ludwiga (na popud videa z jeho přednášky - zde) a zjistila
jsem, že nemám žádnou vizi, žádný cíl, nemám kam směřovat. Ale než jsem tu
knihu stihla dočíst, začalo mi magisterské studium a najednou mám spoustu věcí
na práci, chodím do školy, podnikám věci s kamarády, dokonce jsem si našla i
pravidelné cvičení (ano, jsem sice hubená, ale hormony po dvacítce přestanou
být na puberťácký hladině a člověk se prostě zakulatí, i když je hubený, a já
nechci být za chvilku soudeček...krásným odstrašujícím příkladem je mi totiž
moje mamka, která už je trochu "asymetrická", jestli víte, co tím
myslím). Jsou týdny, kdy jsem ráda, že si večer na chvilku sednu k počítači a
můžu si zapnout "fejsbůk". Se zkouškovým je to tedy trochu horší, to
se ta pověstná prokrastinace občas i dostavuje, ale zatím s ní úspěšně bojuju a
nenechám jí tolik převládat.
Takže kniha Konec prokrastinace mi leží v
knihovně a možná ji někdy v budoucnu znovu otevřu, pokusím se jí dočíst a určit si
pevněji svoji vizi, zatím totiž pořád ještě nevím, co vlastně chci, tak možná
se to po 4 letech studia na vysoké škole konečně dozvím :D
Na konec vzkaz pro
všechny "líné" lidi: třeba to, že jste líní, je způsobené jen tím, že
vás nenaplňuje to, co děláte, a chce to otočit loď a změnit kurz ;) Vím, že to
zní jako otřepaná fráze, kterou s oblibou používají úspěšní lidé, ale ono na
každém šprochu pravdy trochu, že?
Žádné komentáře:
Okomentovat