Ztracená ve městě: Stáž v Cardiffu: část osmá

Po předchozím nekonečně dlouhém článku plném zážitků mám pro vás zase trošku něco kratšího v podobě fotek. Když jsme tu měli zrovna jeden volný víkend bez žádného mezinárodního víkendu, rozhodli jsme se prozkoumat trochu té přírody okolo a nebýt pořád jen ve městě.

Národní park Brecon Beacons byl jasnou volbou, protože doprava tam není z Cardiffu tak komplikovaná, prakticky jsme jen nasedli na autobus a za hodinu a kousek vystoupili na odpočívadle, které bylo zároveň startovním bodem většiny turistů mířících na nejvyšší horu tohoto parku Pen y Fan (čti Penyvan) s výškou 886 m. Původně jsme měli v plánu cca 17 km dlouhou trasu s první polovinou mimo tyto davy lidí, ale nenašli jsme odbočku, po které jsme se měli vydat, tak jsme se vrátili a šlapali v zástupu dalších turistů vstříc vrcholu. Jelikož ale velšské hory nejsou ledajaké hory, ale jsou sakra příkré, museli jsme každou chvíli zastavovat na vydýchání, doplnění tekutin nebo na posilnění nějakou svačinkou. Vím, že jsem nenažraná, ale nečekala jsem, že si sním všechno jídlo během prvních dvou hodin a poslední kousek do sebe nasoukám 5 minut po příchodu na vrchol.

Naštěstí pak už následovala jen krátká procházka po hřebenu hor na další vrcholy a sestup dolů a návrat zpět na autobusovou zastávku. Díky bohu tam bylo velké parkoviště a ziskuchtiví obchodníci se zmrzlinou, kterou jsme si museli samozřejmě za odměnu koupit, a kávou, kterou jsem si musela koupit aspoň já, protože jsem na ní momentálně závislá, když jsem pořád unavená. To že jsem si k tomu dala ještě 3 kusy welshcakes (typické welšské sladkosti, které jsou naprosto boží) už je jen vedlejší.

Návrat autobusem zpátky do Cardiffu byl ve znamení spánku, protože výstup nahoru byl opravdu náročný, ale za ty výhledy to stálo.

No uznejte sami, není to nádhera?