Co mě naučila vysoká škola?

Jelikož už mám svá studentská léta za sebou, mohu si dovolit bilancovat. Pravda, ještě to není tak dávno, co jsem si mohla do kolonky zaměstnání psát student (a po dobu dalších několika měsíců se ještě jako student budu tvářit minimálně u autobusových dopravců, ale pššt), ale už teď mám pocit, že bych tich 5 let měla nějak shrnout a zhodnotit. Jelikož si myslím, že vysoká škola nás nemá naučit jen znalosti, ale také by nás měla připravit na život, rozhodla jsem se sepsat pár svých postřehů, které bych vám ráda sdělila :)

Tak tedy vysoká škola mě naučila:

1) Dodržovat pitný režim

Pokud chce člověk žít na vysoké škole společenským životem, musí se umět přizpůsobit a naučit se pít pivo, ve velkém! Obzvláště to pak platí, pokud studuje obor, jehož zaměřením je pivovarství, to pak člověk pije pivo i v rámci výuky a může to svádět na to, že degustuje :D

Samozřejmě ale nejen pivem živ je člověk, takže vysoká škola vás naučí pít i jiné nápoje, zejména pak ty kofeinové. Nikdy jsem nevypila tolik kafe jako tehdy, když jsme měli přednášky od 7:20 ráno nebo když člověk naopak potřebuje přežít tříhodinovou přednášku s profesorem s naprosto monotónním hlasem, která začíná ve 3 odpoledne. Samozřejmě ještě lepší jsou pak ty přednášky, které se odehrávají v rámci zimního semestru v tmavé posluchárně, ve které je s přibývající hodinou stále méně světla. To už pak podnikavý student začíná přemýšlet, jestli by nebylo výhodné vyrábět kofeinové infuze pro rychlejší a dlouhodobější účinky kofeinu. 

2) Odolnosti vůči stresu

Po skončení střední školy si člověk myslí, že maturita bylo to nejhorší, co ho v rámci jeho studijní kariéry potkalo. To ale takovýto čerstvý maturant, ještě k tomu z gymnázia, který je víceméně předurčený k tomu jít na vysokou školu, netuší, že jedno zkouškové období je dvakrát horší než celá maturita. Kolikrát pak člověk stojí před kabinetem profesora se stejně děsivou myšlenkou: ,,Jestli se mě zeptá na tohle nebo tohle, jsem v p**eli jak Němci u Moskvy" :D A zrovna když už si člověk na ten průběžný stres v rámci zkouškového období zvykne, přijdou státnice a obhajoba bakalářské/diplomové práce a to je pak pořádný stres! Někdo ho zvládá tak, že stále něco jí, já to mám naopak a nejím skoro nic. Takže si pak člověk říká, jestli mu tu státní zkoušku komise nedala náhodou ze soucitu, protože vypadá po těch dvou týdnech stresu jako reklama na hlad.

3) Rychlosti

Studium v Praze člověka z jiného kraje vždycky poznamená a ve většině případů je jeden z prvních příznaků pražské nemoci přerod v rychlochodce. Stihnout se dá prakticky cokoliv, když má člověk dostatečně rychlé nohy a dopředu ho žene motivace zmeškaného autobusu, tramvaje nebo metra. Nevadí, že za 5 minut jede další, já potřebuji stihnout právě tenhle bus, protože to je ten poslední, který mě doveze ke škole právě včas, abych stihla začátek přednášky. 

Další rychlostní disciplínou se po dobu studia stává rychlopsaní. Profesor vykládá látku, na projektoru mu k tomu svítí pár hesel a k tomu říká milion věcí. ,,Není nutné si psát všechno, stačí to důležité, zkouška bude jen z daných pojmů," ujišťuje nás pravidelně přednášející na začátku semestru, ale realita je pak taková, že na zkoušce chce vědět prakticky vše, co v průběhu semestru řekl, byť šlo jen o vtipnou příhodu z dětství. Ubohým studentům pak nezbývá nic jiného, než si zběsile zapisovat a doufat, že zachytí to, co učitel považuje za důležité.

5) Důvěře k Murphyho zákonům schválnosti

Zejména pak tomu zákonu, ze kterého vyplývá, že pokud vás v životě čeká něco fakt důležitého, nezáleží na tom, jak moc se na to připravíte, vždycky se to zkomplikuje.

6) Skromnosti

Říká se, že někdo je chudý jako kostelní myš, ale já bych to pozměnila na chudý jako student! Student má vždy hluboko do kapsy a pokud člověk nemá zrovna rodiče ve vatě, naučí se vyžít i z velmi skromných finančních obnosů a hospodařit přes týden tak, aby nemusel v pátek večer před odjezdem domů jíst míchaná vajíčka s chlebem, protože to je to poslední, co mu v ledničce zbylo (ne že by se mi zrovna tohle nestávalo pravidelně skoro každý pátek :D). Každopádně student má vždycky málo a pokud se k tomu přidá fakt z bodu číslo jedna o dodržování pitného režimu, děkuje bohu za studentské slevy, díky kterým se dá v některých případech dost ušetřit.

7) Zázrakům

Schopnost uvařit si jídlo v kuchyni s vybavením obsahujícím 1 nůž, 1 prkénko, 1 hrnec se člověk bydlící na koleji musí naučit během prvního týdne, pokud nechce umřít hlady. Také se docela hodí umění kombinování ingrediencí, kdy si student zahraje na chvíli na MacGyvera a dokáže uvařit jídlo ze surovin, které zrovna má k dispozici, přičemž kořenící směs obsahuje výhradně pouze sůl a pepř. V mém konkrétním případě jsem se ještě za pomoci oregana naučila rajčatovou omáčku na sto způsobů, která nikdy není stejná. Trochu mi to připomíná Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak, aneb nikdy nevíš, co z toho vyleze a jestli to bude poživatelné.

8) Umění vyjadřování

Jednou z mnoha mých horších vlastností bylo i to, že co mě napadlo, to jsem plácla a až pak přemýšlela, jaký to může mít následek. Tohle je něco, co se u ústní zkoušky, kdy toho moc nevíte a vaříte z vody, moc nehodí. Pak totiž nastává ta trapná situace, kdy něco řeknete a soudě dle učitelova výrazu to pak ještě třikrát změníte, načež se do toho zamotáte a už vůbec netušíte, co je vlastně správně. S tím souvisí i to, že pokud student sedí na ústní zkoušce, zpocený ze stresu, žmoulá v ruce propisku, která už mele z posledního, jelikož je neustále šroubována tam a zpět, měl by se naučit vyjadřovat se správnými termíny, které znějí akademicky (pro příklad uvedu kompartmentace, implikuje, amplituda, bilance apod.). Odpadne tím totiž dalších 5 minut utrpení, kdy se učitel snaží ze studenta vymámit, jak to vlastně myslí, popřípadě nastane ta horší situace, kdy se učitel ujme svého poslání a začne studentovi danou problematiku vysvětlovat. Takže malá rada na závěr: Než něco plácnete, třikrát to promyslete a pokud už se rozhodnete odpovědět, mluvte přesně a pokud možno používejte termíny, které používá profesor na přednášce. Nejen, že ho to potěší a uvidí, že dáváte pozor, ale ještě to bude znít víc na úrovni :)

Myslím, že zejména bod 8) se bude hodit nejen ve škole, ale i v budoucím zaměstnání při komunikaci s nadřízenými.
Ačkoliv vím, že v České republice je studium na vysokých školách spíše teoretické a po přechodu do praxe člověk zjistí, že toho vlastně moc neumí, věřím, že i přesto mě vysoká škola alespoň v některých ohledech připravila na život dospělého bez studentských zvýhodnění. Tak mi držte palce, ať se z toho každodenního pracovního kolotoče nepo*eru :D