Den druhý aneb ze středověku k Vikingům
Kdo z vás někdy přespával v autě, bude jistě vědět, že k pohodlnosti to má hodně daleko a člověk si musí dát minimálně jedno pivo, aby vůbec usnul. Ušetřili jsme tedy za ubytování, protože parkování nás stálo jen 5 euro, ale zase jsme spoustu peněz utratili za piva, která v irských barech nejsou vůbec levná v porovnání s českými cenami.
Celí rozlámaní jsme se tedy v úterý ráno probrali do zamračeného rána (jak jinak v Irsku) a vydali se hledat nějaký obchod/kavárnu na snídani a zároveň velmi nutné dobytí telefonů. Pryč jsou ty doby, kdy člověk byl chytřejší než telefon a baterka vydržela týden :) Jak jsme ale později zjistili, v 8 hodin ráno na ulici mnoho lidí nepotkáte, protože pracovní lomoz začíná až tak kolem deváté. Nevíme, jestli se tento jev objevuje jen o prázdninách, kdy školáci mají prázdniny a všichni si vybírají dovolenou, nebo jestli je to normální, nicméně jsme se nakonec jako první zákazníci uvrtli do jediné otevřené kavárny široko daleko a usrkávali čaj velmi pomalými doušky doufajíc, že telefon se nabije zázračnou rychlostí.
Když jsme se pak dostali na dno hrnečků, rozhodli jsme se dát středověkému Kilkenny sbohem a vyjet cca 10 km severně do jeskyně Dunmore Cave. Tady poprvé nás navigace trochu zradila a skončili jsme někde uprostřed polí na velmi úzké silničce, kam by se kromě auta nevešel už ani cyklista. Naštěstí jsme se pak rychle našli a do jeskyně dorazili jen s půlhodinovým zpožděním oproti plánu. Více info o jeskyni, jejím vzniku a zajímavostech naleznete zde. Já bych sama za sebe řekla jen to, že jeskyně byla zajímavá, ale co se týče přírodních jeskynních útvarů, naše české jeskyně jsou mnohem hezčí. Co ale bylo zajímavého, byla její historie a předměty, které zde byly objeveny a které patřily například Vikingům.
Když jsme rozmrzli (v jeskyni bylo pouze 9 °C) a vypili kafe, uháněli jsme směrem do městečka Cashel, nad kterým se tyčí monumentální Rock of Cashel. Při plánování cesty jsem ho původně vůbec nechtěla z časových důvodů zařadit, ale pak jsem rozhodně nelitovala, že jsme tam jeli. Nejenom že je to jedno ze zásadních historických míst v Irsku (což je tedy ostatně skoro každé město), ještě navíc se vypíná nad okolní téměř rovnou krajinou a je z něj nádherný výhled.
Po tomto monumentu nás provázel na první pohled i poslech pravý Ir, který ale ani chvilku toho přibližně hodinového programu nenechal nudnou. Dozvěděli jsme se třeba to, že zdejší katedrála je narozdíl od všech ostatních kostelů postavená čelem k západu, nikoliv k východu. Je tomu tak proto, že historicky tam na vrcholu již stála kaple, studna a vysoká věž a katedrálu tam kvůli omezenému prostoru nešlo jinak nacpat.
A ptáte-li se, proč na tak strategickém místě stojí církevní stavba a ne třeba hrad, pak vězte, že Rock of Cashel sloužil nejen jako katedrála, ale i jako pevnost. V době své největší slávy na tomto území totiž platilo, že hlava církve je zároveň i vládcem, takže tahle hlava musela být také náležitě střežena.
Ale dost už bylo historických řečí, raději se přesuňme o chvilku později, kdy jsme už s polévkou v bříškách mířili do Waterfordu. V našich představách jsme viděli krásné přístavní město, které nezapře svou vikingskou minulost a ve kterém určitě bude spoustu věcí k vidění. Bohužel opak byl pravdou...Jediná zajímavá věc tam byla Reginald´s Tower, která ale zavřela své brány v 17:30 a my k ní dorazili v 17:35...
No co, alespoň si projdeme město a do věže se podíváme zítra ráno, pomysleli jsme si. Ovšem Waterford je město nudné a zcela odpudivé svou ponurou atmosférou, takže jsme v 8 hodin zmizeli v hostelovém pokoji se 3 lahvemi piva (které jsme sehnali v obchůdku s největším výběrem piv, jaký jsme v Irsku viděli, což byla asi jediná pozitivní věc tam) a do rána nevytáhli paty.
O dalších dnech našeho dobrodružství a také o mých parkovacích schopnostech se dočtete zase příště ;)
Celí rozlámaní jsme se tedy v úterý ráno probrali do zamračeného rána (jak jinak v Irsku) a vydali se hledat nějaký obchod/kavárnu na snídani a zároveň velmi nutné dobytí telefonů. Pryč jsou ty doby, kdy člověk byl chytřejší než telefon a baterka vydržela týden :) Jak jsme ale později zjistili, v 8 hodin ráno na ulici mnoho lidí nepotkáte, protože pracovní lomoz začíná až tak kolem deváté. Nevíme, jestli se tento jev objevuje jen o prázdninách, kdy školáci mají prázdniny a všichni si vybírají dovolenou, nebo jestli je to normální, nicméně jsme se nakonec jako první zákazníci uvrtli do jediné otevřené kavárny široko daleko a usrkávali čaj velmi pomalými doušky doufajíc, že telefon se nabije zázračnou rychlostí.
Když jsme se pak dostali na dno hrnečků, rozhodli jsme se dát středověkému Kilkenny sbohem a vyjet cca 10 km severně do jeskyně Dunmore Cave. Tady poprvé nás navigace trochu zradila a skončili jsme někde uprostřed polí na velmi úzké silničce, kam by se kromě auta nevešel už ani cyklista. Naštěstí jsme se pak rychle našli a do jeskyně dorazili jen s půlhodinovým zpožděním oproti plánu. Více info o jeskyni, jejím vzniku a zajímavostech naleznete zde. Já bych sama za sebe řekla jen to, že jeskyně byla zajímavá, ale co se týče přírodních jeskynních útvarů, naše české jeskyně jsou mnohem hezčí. Co ale bylo zajímavého, byla její historie a předměty, které zde byly objeveny a které patřily například Vikingům.
 |
| Nepřipadá vám ten útvar vpravo jako ruka držící pochodeň? |
Když jsme rozmrzli (v jeskyni bylo pouze 9 °C) a vypili kafe, uháněli jsme směrem do městečka Cashel, nad kterým se tyčí monumentální Rock of Cashel. Při plánování cesty jsem ho původně vůbec nechtěla z časových důvodů zařadit, ale pak jsem rozhodně nelitovala, že jsme tam jeli. Nejenom že je to jedno ze zásadních historických míst v Irsku (což je tedy ostatně skoro každé město), ještě navíc se vypíná nad okolní téměř rovnou krajinou a je z něj nádherný výhled.
 |
| Výstup nahoru byl poněkud strmější. |
 |
| Ale ten výhled stál za to...počasí jsme neměli nic moc, ale i tak jsme dohlédli až na hory v dálce. |
Po tomto monumentu nás provázel na první pohled i poslech pravý Ir, který ale ani chvilku toho přibližně hodinového programu nenechal nudnou. Dozvěděli jsme se třeba to, že zdejší katedrála je narozdíl od všech ostatních kostelů postavená čelem k západu, nikoliv k východu. Je tomu tak proto, že historicky tam na vrcholu již stála kaple, studna a vysoká věž a katedrálu tam kvůli omezenému prostoru nešlo jinak nacpat.
 |
| Na plánku se již podepsal zub času, nicméně pro ilustraci stále slouží výborně. |
A ptáte-li se, proč na tak strategickém místě stojí církevní stavba a ne třeba hrad, pak vězte, že Rock of Cashel sloužil nejen jako katedrála, ale i jako pevnost. V době své největší slávy na tomto území totiž platilo, že hlava církve je zároveň i vládcem, takže tahle hlava musela být také náležitě střežena.
Ale dost už bylo historických řečí, raději se přesuňme o chvilku později, kdy jsme už s polévkou v bříškách mířili do Waterfordu. V našich představách jsme viděli krásné přístavní město, které nezapře svou vikingskou minulost a ve kterém určitě bude spoustu věcí k vidění. Bohužel opak byl pravdou...Jediná zajímavá věc tam byla Reginald´s Tower, která ale zavřela své brány v 17:30 a my k ní dorazili v 17:35...
 |
| Reginald´s Tower v celé své kráse i s loďkou. |
No co, alespoň si projdeme město a do věže se podíváme zítra ráno, pomysleli jsme si. Ovšem Waterford je město nudné a zcela odpudivé svou ponurou atmosférou, takže jsme v 8 hodin zmizeli v hostelovém pokoji se 3 lahvemi piva (které jsme sehnali v obchůdku s největším výběrem piv, jaký jsme v Irsku viděli, což byla asi jediná pozitivní věc tam) a do rána nevytáhli paty.
O dalších dnech našeho dobrodružství a také o mých parkovacích schopnostech se dočtete zase příště ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat