Co kdybyste věděli, že do týdne zemřete?

Minulý týden jsem dočetla knihu s názvem Veronika se rozhodla zemřít, jejímž autorem je světoznámý jihoamerický spisovatel Paulo Coelho. Už z názvu je jasné, že v téhle knize se nevyskytují jednorožci vesele cválající mezi motýly na rozkvetlé louce. Ani já jsem od toho nečekala žádnou šťastnou romantiku, ale musím přiznat, že ve výsledku na mě ten příběh nepůsobí tak depresivně, jak se po přečtení prvních stránek může zdát. 

Četla jsem v češtině, ale ta anglická obálka je hezčí :)

Příběh se odehrává ve Slovinsku po rozdělení Jugoslávie v psychiatrické léčebně, vznešeně nazývané sanatorium, do kterého se po spolykání hromady prášků na spaní dostává Veronika, pětadvacetiletá mladá dívka, která má celý život ještě před sebou a přesto má pocit, že už zažila všechno a nic nového ji nečeká. 

V léčebně se pak od ošetřujícího lékaře dozví, že tak velké množství léků, které spořádala, jí nenávratně poškodilo srdce a že má nanejvýš týden života. Nejprve se Veronika rozhodne, že to raději ukončí hned, než aby týden bloumala po sanatoriu a čekala na smrt, avšak brzy se seznamuje se Zedkou, Mari a hlavně schizofrenikem Eduardem, do něhož se zamiluje. Z touhy ukončit život je najednou touha přežít, milovat a být milována. 

Nechci tady prozrazovat příliš mnoho z děje, jednak proto, že kniha je relativně krátká (159 stran) a příběh není tak dlouhý a pestrý jako u jiných knih, ale především proto, že děj je tady až na druhé koleji. Tahle kniha (ostatně jako většina Coelhových knih) je hlavně o pocitech a myšlenkách, ať už vyjádřených vystupujícími postavami nebo prožitých vámi samotnými. Obdivuji Coelhovu práci se slovy, kdy prakticky celá kniha je čtení mezi řádky a nachází se v ní spousty míst, které jsou snadno přenositelné bez toho, aniž byste příběh znali.

Dnes jsem taky objevila, že existuje filmové zpracování (viz zde) v hlavní roli se Sarah Michelle Gellar, takže už vím, jaký bude můj další film, na který se budu dívat. 

A co vy? Znáte tenhle příběh? A co byste dělali, kdybyste měli týden života? 

Čtenářská výzva 2016

Každý máme ke knihám nějaký vztah, někdo v knize vidí jen dobře hořící materiál na podpal ohně či podložku křivého stolu, zatímco jiní, jako třeba já, mají knihy za jednu velkou studnu nápadů, myšlenek, fantazií, příběhů...A ačkoliv jsem v dětství ke knihám neměla příliš kladný vztah (respektive četla jsem ráda, ale relativně málo...a nesnášela jsem povinnou četbu), v průběhu dospívání jsem si k nim našla cestu a moje knihovnička se pomalu začínala plnit kvalitnějšími díly, než jsou příběhy o Muminkách a stohy časopisů Dívka :)

Po střední škole ale přišlo trochu období temna, kdy jsem studiu na vysoké škole (a taky studentskému životu) obětovala spoustu času, a tak na čtení knih (neodborných) nezbýval čas. Trochu se to zlepšilo, když jsem si pořídila elektronickou čtečku knih, ale stále jsem dávala přednost odborné/odporné literatuře. 

Naštěstí studijní léta mám za sebou (juhůů), takže se konečně můžu zakousnout do toho dlouhatánského seznamu knih s názvem Jednou si chci přečíst. A letos v lednu jsem objevila skvělou Čtenářskou výzvu organizovanou webem Databáze knih a moje soutěživé srdce zajásalo. Sice tím, že poctivě splníte všechny zadané úkoly, nic materiálního nevyhrajete, ale získáte tím mnohem víc, než jen nějakou výhru. Když už nic jiného (jako třeba duševní rozvoj, rozšíření slovní zásoby, větší rozhled, fantazie...), prodloužíte si alespoň seznam přečtených knih a třeba vás to stejně jako mě donutí číst pravidelně. Já jsem k těm dvaceti úkolům, respektive dvaceti knihám, přidala ještě svoje pravidlo, že pokud mě nějaká kniha hodně zaujme, napíšu o ní knihomolský příspěvek ;) Což možná nebude nikoho zajímat, ale já se tím vrátím do školních let a zavedu si čtenářský deníček (ach, ta nostalgie).

Tak kdo se ke mně přidá? 

PS: Vím, že už je skoro půlka roku pryč, takže pokud chcete začít, museli byste těch 20 knih přečíst za poloviční úsek, ale věřím, že i to je zvládnutelné ;) Nebo si prostě vyberte jen 10 knih a pojďte do toho se mnou. Jediné, co k tomu potřebujete, je účet na Databázi knih, který lze ale založit pomocí pár kliknutí. 

PPS: Tohle není reklama na Databázi knih, jen se mi prostě ten nápad líbí, tak ho šířím dál.