Zítra určitě začnu!

Když jsem byla ve Walesu na stáži, chtěla jsem ochutnat co nejvíc pokrmů a sladkostí, které tam mají a u nás nejsou, až jsem si to pak začala sama sobě vyčítat. Nikdy jsem nebyla ten typ člověka, který se na sladké jen podívá z vlaku a už má o kilo navíc, to spíš naopak, snědla jsem kdeco a nebylo to na mně vidět. Ale na druhou stranu jsem měla dřív o dost víc pohybových aktivit a taky rychlejší metabolismus (ano, už ze mě pár let není teenager a už se to začíná projevovat, bohužel). Nicméně po tomhle nacpávacím a ochutnávacím dvouměsíčním pobytu jsem dospěla k názoru, že musím začít pravidelně cvičit. Ne proto, abych nějak drasticky hubla, to si myslím, že nepotřebuji, ale spíš abych si udržela kondici a nezačala přibírat. Určitě to znáte z vlastní zkušenosti, že čím je člověk starší, tím víc času prosedí u počítače nebo televize. Bohužel žijeme v době byrokracie, a tak i když jsem začala pracovat jako mikrobiolog (takže by si člověk řekl, že to není kancelářská pozice), prosedím velkou část dne u počítače nebo minimálně u stolu, protože někde se ty výsledky musí evidovat přece. 

Ale proč vás zatěžuji tímhle složitým úvodem...já jsem totiž člověk, který důležité povinnosti dost odkládá. Nemám problém vzít telefon a zavolat kamarádce, spontánně, bez rozmýšlení, ale zavolat k doktorovi a objednat se na nepříjemnou prohlídku mi trvá týden (nebo klidně i déle), než se k tomu dokopu. A stejné je to i se sportem. Už pár let chci začít běhat, jakože pravidelně běhat, ale vím, že v tom nejsem dobrá (zatím...), a proto to odkládám. Minulý týden jsem byla dvakrát, to je na mě úspěch, ale jak na tom bude moje vůle tenhle týden, to si netroufám odhadovat. A tak z mých úst poslední dobou často zaznívají věty: „Zítra začnu!" nebo „Zítra tam musím zavolat!" 

Na druhou stranu jsem ale zase ten člověk, který to neodkládá donekonečna, ve většině případů se k tomu nakonec dostanu (tedy až na to běhání, to vždycky začnu a pak zas přestanu). Jen na to asi vždycky potřebuji chvíli času na promyšlení a na strávení toho, jak to nakonec udělám, co řeknu, kam poběžím a podobně. 

Máte to taky podobně a potřebujete na důležité věci čas a nebo jste schopní ta rozhodnutí dělat spontánně během chvíle?

Stáž v Cardiffu - část desátá: Beer tasting

Abyste správně pochopili moji rozvíjející se vášeň pro pivo, musím vám nastínit, jak to všechno vlastně začalo. 

Když jsem byla malá, nesnášela jsem ho, byl to divný a příšerně hořký nápoj, který mi rodiče nutili po těžkém jídle na vytrávení. Pak když přišla puberta, začínala jsem ochutnávat a zkoušet všechny různé druhy alkoholu a zcela upřímně přiznám, že pivo nebyla moje první volba. K některým potravinám a nápojům prostě člověk musí dospět, stejně jako k olivám nebo k pálivému jídlu. A tak se moje chuťové buňky začaly přizpůsobovat nahořklé chuti piva, převážně toho plzeňského. 

Na vysoké škole se moje pivní obzory značně rozšířily a já začala poznávat i jiné pivovary a dokonce objevovat i minipivovary. V té době jsem ovšem ještě netušila, že existují desítky různých pivních stylů a že pivo českého typu je jen zlomek z té velké škály chutí. A když jsem se pak rozhodla studovat biotechnologii na VŠCHT, byl můj pivní osud zpečetěn! 

Nejsem rozhodně pivní odborník, ale už na Festivalu minipivovarů jsem poznala, že můj kdysi tolik vybíravý (a značně nesnášenlivý) jazyk "zkousne" i více hořká piva, a tak jsem se rozhodla ve Velké Británii co nejvíce experimentovat a ochutnávat různé pivní styly a různé variace chutí.

Láska jménem stout

Jedna z mých prvních zkušeností na ostrovech byl celosvětově známý irský stout Guinness. Jelikož jsme v rámci mezinárodního víkendu v Dublinu byli i v návštěvnickém centru v tomto pivovaru, ochutnala jsem ho přímo od zdroje a jak už to tak bývá, pokud pivo pijete přímo v pivovaru (nejlépe rovnou z ležáckého sklepa ještě před stáčením), máte pocit, že tohle pivo je to nejlahodnější, co jste kdy ochutnali. Nejinak tomu bylo i u Guinnessu a já zjistila, že tahle tmavá a jemně kávovo-čokoládová piva se stanou mými oblíbenci. 

Přímo v pivovaru v Guinness a velice působivý lavinový efekt.

A další moje pivní lásky...

Jak asi mnoho z vás tuší, stejně jako my v Čechách milujeme ležáky plzeňského typu, mají také v Británii vášeň pro své pivo typu Ale (čti "ejl") a umí ho udělat na sto různých způsobů. Ochutnala jsem obyčejné aly, red aly (asi moje nejoblíbenější aly), tmavé aly, už si ani pomalu nemohu vzpomenout, co všechno jsem ochutnala, ale některé kousky mi v paměti zůstaly díky své velmi výrazné chuti nebo zajímavému příběhu. 

Hodně často jsme v Cardiffu chodili na pivo do velmi dobré hospody s názvem Brewdog (skotský pivovar, který ale provozuje i síť hospod s pivy nejen z jejich pivovaru, https://www.brewdog.com/). Musím uznat, že takovéhle pivní bary mi v ČR docela chybí a uvědomila jsem si, že pivo by se mělo přestat vnímat jako nápoj chudých a hloupých, ale mohlo by se klidně povýšit na úroveň vína. Jednak proto, že variace chutí je opravdu obrovská, jednak také proto, že konkrétně v tomhle pivním baru měli hodně často piva s obsahem alkoholu vyšším než 8 procent (někdy se to spíše blížilo vínu, ochutnávala jsem piva, která měla cca 12 % alkoholu). 

Asi nejzvláštnější a zároveň jedno z chuťově nejzajímavějších piv bylo pivo s názvem Hifi Lofi Mixtape (8,8 %, Stone Brewing, prodáváno pouze jako 1/3 pinty). Tohle pivo je totiž děláno tak, že se uvaří silný ale, který pak zraje v dubovém sudu a poté se míchá s tím stejným čerstvě uvařeným pivem. Přiznám se, že jsem si ho objednala hlavně kvůli tomu popisku, který mě fakt zaujal a říkala jsem si, že to prostě musím ochutnat. A rozhodně jsem neudělala chybu, byl to totiž takový zvláštní mix chuti piva a whisky, který ale šel dohromady až překvapivě dobře, takže pokud na tohle někde narazíte, určitě ochutnejte!

Pro milovníky čokoládové a kávové chuti mám zase jiné doporučení, a to Prairie Bible Belt (13 %, opět prodáváno pouze po 1/3 pinty a nutno dodat, že velmi draze, více info zde). Jak už jsem psala na začátku, moje láska ke stoutům začala už u Guinnessu a tohle pivo to jen potvrdilo. Hned po prvním napití máte pocit, že pijete čokoládové kafe s přídavkem alkoholu a teprve po polknutí ucítíte jemnou hořkost. Možná by mě nějaký pivní znalec opravil nebo pokáral, že můj popis chuti je úplně špatně, ale upřímně je mi to jedno. Tohle pivo je totiž asi to nejlepší, co jsem v UK ochutnala. A smutný fakt na závěr je ten, že to je vlastně pivo z USA, které se do UK jen dováží, ale to mu na kráse nic neubírá.

Poslední zastávka - Londýn

Po přesunu z Cardiffu do Londýna, kde jsem trávila posledních 5 dnů svého pobytu v Británii, jsem se rozhodla v pivním ochutnávání pokračovat, a tak jsem si trošku zagooglila a našla jsem Brewdog i tam (blízko Camden Market) a nezapomněla do něj jít. Ovšem už jsem pak ale zapomněla, co jsem tam vlastně pila, ale jelikož jsem si to nenapsala, asi to nebylo nic úžasného (ale špatného taky ne, to bych si pamatovala). A taky jsem objevila Camden Town Brewery, kde jsem ochutnala další skvělý stout (ano, jsem na ně fakt úchylná). Vaří taky pivo typu ležáku, které je rovněž výborné. Navštívili jsme ještě Brew Wharf, kde jsme ochutnali další Aly, tentokrát Red Ale od Meantime Brewery a opět to bylo výborné pivo. Víc informací o chutích jednotlivých piv vám bohužel dát nemůžu, protože jsem si to zapomněla zapsat, a tak si pamatuji už jen to, že všechna piva mi tam fakt chutnala. Buď mám štěstí na výběr a umím se rozhodnout jen podle názvu, nebo je to tím, že tam člověk prostě nemůže šlápnout vedle.

Asi si říkáte, jestli mě někdo náhodou nepodplatil, abych tu dělala reklamu a všechno opěvovala, ale věřte, že pravdou je jen to, že UK je nekonečná studnice pivních chutí a stylů, které teprve začínám objevovat, a proto jsem ze všeho momentálně hrozně nadšená. Jednou se tam určitě vrátím a budu v ochutnávání piv pokračovat, protože kde jinde můžete pít pivo (nebo spíš pivní likér) s obsahem 41 % alkoholu?

PS: To vysokoprocentní "pivo" opravdu existuje a jmenuje se Sink the Bismarck, prodává se pouze po panácích do skleniček na whisky a je dost drahé. Ale já to naštěstí díky štědrosti tamních kolegů gentlemanů platit nemusela :D.